Human od Christina Perri se rozléhá po pokoji. Zanedlouho ji jistě vystřídá jiná. Budou se střídat dokola, dokola, dokola-dokud notebook nevypnu. Mezitím se tady vystřídá pop, rap, smutek, štěstí. Stejně jako písničky v našem oblíbeném playlistu se mění naše touhy. Touha vyhrát okresní kolo ve sprintu, být lepší než ta nafoukaná holka vedle, ukrást jí kluka a dívat se na ten její obličej plný vzteku, překvapení, ale i smutku. Dostat svolení koupit si 3 kopečky čokoládové a mango zmrzliny i když je venku teprve 10 stupňů, projít se, zatímco vám kapky studeného deště padají do obličeje a vaše bosé nohy se boří do bahna. Psát blog. Žít. Psát jen tak. Žít psaním. Ano i já mám touhy. Protože kdyby ne-nebyla bych člověk. Vím, že tohle je dost riskantní napsat, ale o tomhle život je. Vstupovat na tenký led malými krůčky, mít v plicích ledovou vodu a pít kakao v teplé dece.
Někdy mám pocit, že jediné, z čeho se skládá můj život jsou touhy. Touha utéct jen tak z domova s knížkou v ruce a nic neřešit. Jíst celý den čokoládu. Vidět západ slunce z oblak. Procházet se po Time Square s americkými hranolky v ruce. Jen tak si zaletět na pizzu do Itálie (mimochodem-kluci, takový malý typ na to, abyste si mě získaly). Koupit si lístky do kina na 5 filmů po sobě a celou dobu jíst popcorn. Napsat knihu s dějem, že i obyčejný život může být neobyčejný.
Touha je něco jako sen. Sněhová kulička z pocitů, vzpomínek, myšlenek, a ještě něčeho uvnitř nás. Toužíme po spoustě věcí – a já si myslím (zase vstupuji na tenký led), že bychom si tyhle ty naše touhy měly plnit. Teprve potom zjistíme, jestli je/byla špatná nebo naopak dobrá. Možná, že než stihneš dojít k jedné chceš jít k jiné. Myslím, že se tomu říká objevování nových věcí. A my bychom je měly objevovat. Toužit. Snít.
Jako malá jsem chtěla být modelka. Teď toužím psát a cestovat po celém světě. Hlavně do New Yorku-jak jste si už nejspíš mohli všimnout z mého design blogu. A snažím se mé touhy plnit, to se vám opravdu musím pochlubit (jako když se chlubím v tělocviku:,, Hele je ten míček odpálila!“). Miluji psaní-a vy právě čtete můj první offico článek na blogu. Řeknu vám jednu věc, kterou nikdo na světě z mých blízkých a kamarádů neví – já jsem psala blog už minulý rok. V květnu a musím uznat, že bylo docela úspěšné, jenže po několika měsících mě docházely nápady, čas a celkově chuť. Ale teď, když píšu – ono mi to TÁÁÁK chybělo. Takže vítejme zpátky.
Taky se toužím podívat do New Yorku, a proto jsem si před pár měsíci začal šetřit na 2 týdny na jazykovém pobytu v NYC. No, musím říct, že to není zrovna levné, ale do 3 let bych snad mohla našetřit… Navíc je to až od 16. A pak…a pak to budou ty 2 nejlepší týdny v mém životě plné hranolek s kečupem, fotek s červeným mostem a žlutých taxíků. Pokud mi to moje psaní vydrží tak se těšte na ten nejlepší článek na mém blogu.
Zatím si i vy můžete plnit svoje sny a touhy, které mi rozhodně napište do komentářů, velmi ráda si je přečtu.
Hezký den, ráno, západ slunce, noční výhled na světýlka.
PS: Teď hraje Naked - James Arthur