Ahoj všichni! Dnes píšu článek, který jsem Vám slibovala na mém Instagramu. Miluji cestování, poznávání nových míst, a proto si myslím, že tenhle článek o Berlíně bude jeden z mích nejlepších za tento rok.
První jsem úplně nevěděla, jestli pojedu, ale jak už asi víte-jela jsem. A nelituji toho. Poznávejte nová místa, protože je to to nejlepší, co může být.
Jeli jsem se školou a jelo nás asi 14 s tím, že ostatní (abychom zaplnili autobus) vyzvedneme u Liberce. Celkově nám zabrala cesta asi 10 hodin, z čehož jsem asi 3 prospali. Když jsme jeli po dálnici, tak jsem si všimla (kromě toho, že když jsem spala na české dálnici, tak jsem si myslela, že jedeme po polní cestě, ale na německé to bylo jak v peřince), že jsou všude kolem dálnice takové ty husté jehličnaté karkulkovské lesy. Jo, a taky tam měli strašně moc větrných elektráren.
První místo po nekonečné cestě Berlínem byla louka (okay, ani Německo nemá louku uprostřed města, ale prostě bylo to velké a zelené – louka), kde vznikali první fotky. Jako první památku jsem navštívila Reichstag-budovu Říšského sněmu. Pokud budete v Berlíně rozhodně se sem jděte podívat, protože je to vlastně historická budova s moderním vnitřkem, kde je na střeš obrovská skleněná kopule, z které jsem viděla naprosto celý Berlín. Na začátku jsme museli jít prohlídkou vypadající jak na letišti, protože jsem musela dát zvlášť do košíku batoh a projít takovou tou bránou co je i na letištní kontrole, potom jsme v budově jeli výtahem (ten ovládal muž vypadající jako číšník) až na terasu ke skleněné kopuli. V kopuli byla taková u stěn zatočená cesta nahoru, takže jsem to vyšla v pohodě i já, přestože mám velké závratě. A výhled? Podívejte se sami.
Potom jsme přešli kolem Braniborské brány ulicí Pod lípami až k Holocastu-Židovskému pomníku značící to, že se Němci přiznávají a berou na vědomí to, co udělali v druhé světové válce. Sem se už strašně dlouho chtěla jít podívat, neboť tohle téma mě zajímá (jak už jste si mohli všimnout). Tyhle kvádry vysoké 3-4,5 metru mi připomínaly bludiště minulosti.
Jako další jsem prošla pod Braniborskou bráno. Je to velmi zvláštní pocit, když jsem to doteď viděla jen na obrázku a najednou bum…stojím před ní. Je tak zvláštní, že jsem ve slově vidět napsala y.
Od Braniborské brány jsem se dostala až k muzeu voskových figurín Madame Tussaud. Tady není ani moc co říct, snad je, že někdy jsem se až lekla těch postav, jak moc mi připadli živé a já nevěděla, jestli tam někdo jen náhodou nezírá do zdi.
Jakmile jsem vyšla z muzea, sedla jsem si na lavičku, jen tak tiše dělala Berlíňanku a poslouchala kluka, co hrál na kyblík jako na buben. Pak jsem se vydala k ostrovu muzeí. Řekla bych, že k tomu není co říct (ano uznávám, že to blbě zní), protože ty budovy…dokonalost.
Nejvíc se mi asi líbilo před Berliner Dom, kde jsem si zase jen tak sedla, dělala Berlíňanku a poslouchala zpěv od dvou muzikantů. Jednou bych chtěla u takových míst bydlet. Prostě jen se posadit, číst nějakou dobrou knížku nebo psát. Tohle mi místo mi opravdu přirostlo k srdci.
Poslední místo, které jsem navštívila ten den byla Berlínská Zoo, v kde jsem chtěla navštívit i akvárium, ale bohužel to nebylo v ceně, což mi přišlo dost blbý, ale dobrý bylo, že jsem viděla pandu naživo. Tenhle zážitek je třeba hodně velký, protože panda, živá panda. Celkově se mi ale tahle Zoo moc nelíbila, protože tam není až tak moc zvířat (skoro všude to bylo prázdný) a nejhezčí byla asi ta vstupní brána (vygooglujte). Na konci už začalo pršet, takže jsem se vydala na hotel.
Nebyl to žádný 5 hvězdičkový hotel, ale já prostě všechny hotelové snídaně miluji.
První cíl druhého dne byla plavba lodí po řece Sprévě. Bylo úžasný vidět i přes tu zimu Berlín z lodi.
Moje poslední oficiální památka byl Checkpoint Charlie-dřívější přechod mezi východním a západním Berlínem. Za ty dva dny v Berlíně můžu říct, jak velký a snadno rozpoznatelný rozdíl mezi oběma části bývalého Berlínu je. Došli jsem taky ke kusu té zdi. Myslela jsem si, že je to ta pomalovaná, ale nebyla, což mě trochu zklamalo, ale ne moc, protože jsem se vydala na Postzamer Platz, kde jsem si nebila až tak jistá, jestli jsem v Berlíně nebo v mém milovaném New Yorku.
Mou úplně poslední zastávkou byl Alexanderplatz, kde jsem samozřejmě zašla do Primarku. Bylo tam extrémně moc lidí, ale nakonec jsem to překonala a našla Harry Potter věci, kde jsem si jako pravý fanoušek koupila tričko za 8 eur-tedy asi 200Kč. Pak jsem i koupila taky růžovou kosmetickou taštičku za 4 eura-cca 100Kč, kterou ještě nevím, zdali ji mám mít na kosmetiku nebo jako pouzdro do školy. Jen taková zvláštní věc-při předávání papírové bankovky zkoušela prodavačka něčím jako zmizíkem, jestli není falešná. Ne nebyla. Ještě jsem zašla do Tigeru, kde jsem sestře koupila kokosovou čokoládu, protože ona takovou miluje.
No, a potom jsem už jela domů. Já doufám, že se Vám dnešní článek z Berlína líbil, do komentářů mi můžete napsat, jestli jste tam někdy byli, nebo kam byste se chtěli podívat.
S láskou Léňa